Akce školy
Když děti psaly Ježíškovi
- 25.11.2025 05:56
V naší školní družině nastal ten kouzelný čas v roce, kdy i ti největší uličníci usedli k papíru a tužce, naklonili hlavu na stranu a s vážností zkušených spisovatelů se pustili do psaní dopisu Ježíškovi. Vzduch voněl předvánoční atmosférou a v místnosti bylo takové ticho, že by se i samotný Ježíšek bál zakašlat.
A pak to začalo.
„Paní vychovatelko, jak se píše notebook?“ zeptal se David
„A můžu si napsat, že nechci dárek, ale že chci, aby bylo v družině dobře?“ hledala malá Anička kompromis mezi realitou a přáním srdce.
Byly tu i prosby, které by rozněžnily i toho nejpřísnějšího anděla.
„Prosím Ježíšku, ať můj děda dlouho žije!“, napsal svoje přenádherné přání Dominik a vykouzlil tím slzy v očích každému, kdo tento vzkaz četl.
Mezi těmito všemi poklady ležely dětské poklady – ne rovné, často zakroucené, často s chybami, ale byly přímé jako ta nejupřímnější přání.
Samozřejmě nechyběla ani špetka humoru. Která do družiny patří stejně jako pastelky nebo ztracené papučky.
Když děti své dopisy s pečlivě nakreslenými hvězdičkami a sněhuláky odevzdávaly vychovatelkám, bylo vidět, že v každém vzkazu se ukrývá kousek jejich tajemného světa, ve kterém všechno může dopadnout dobře, když to napíšeš s nadějí.
A možná, když budeme pozorní, zazvoní někde v družině malý zvoneček, který říká: přání jsou na cestě.
- Zpět na seznam článků
Nejnovější články